Články
Filtrovat
Štítky
Omega-3: Jak vybrat kvalitní rybí olej a která forma je pro vás nejlepší?
Omega-3 mastné kyseliny dnes najdeme v celé řadě doplňků stravy. Ne každý produkt s označením „omega-3“ ale obsahuje stejné množství těchto mastných kyselin a rozdíl může být také v jejich formě nebo kvalitě samotného oleje. Omega-3 přitom nejsou jen záležitostí doplňků. Přirozeně se nacházejí v některých potravinách a jsou součástí pestré stravy. Pokud ale ryby a další zdroje omega-3 konzumujeme jen zřídka, může být jejich cílené doplnění praktickým způsobem, jak příjem těchto mastných kyselin navýšit. Proč by vás měly omega-3 zajímat? Omega-3 mastné kyseliny patří mezi esenciální živiny, což znamená, že si je naše tělo nedokáže v potřebném množství vyrobit samo a musíme je přijímat ze stravy. Jsou pro náš organismus velmi důležité – konkrétně kyseliny EPA a DHA přispívají při příjmu alespoň 250 mg denně k normální činnosti srdce, zatímco samotná DHA navíc přispívá k udržení normální činnosti mozku a normálního stavu zraku. Abychom podpořili příjem těchto látek, doporučuje se obecně konzumovat tučné mořské ryby alespoň dvakrát týdně. Realita na našich talířích je ale často odlišná. Jak upozorňují nedávné výzkumy (včetně přehledové studie odborníků z University of Southampton), odhaduje se, že až 76 % světové populace nemá dostatečný příjem omega-3 mastných kyselin z běžné stravy. Většina lidí zkrátka nedokáže pokrýt svou denní potřebu pouze z jídla. Pokud i vy patříte k těm, pro které je ryba na talíři spíše sváteční záležitostí, může být cílené užívání doplňků stravy praktickou cestou, jak příjem těchto důležitých látek spolehlivě navýšit. Co jsou omega-3 a kde je najdeme? Omega-3 jsou skupinou polynenasycených mastných kyselin, které jsou přirozenou součástí našeho jídelníčku. Mezi nejznámější patří ALA, EPA a DHA. Právě EPA a DHA se při výběru doplňku vyplatí věnovat největší pozornost. ALA najdeme například v lněných a chia semínkách, vlašských ořeších nebo řepkovém oleji. EPA a DHA jsou naopak typické především pro tučné mořské ryby a další mořské živočichy. Tělo si dokáže z ALA určité množství EPA a DHA vytvořit, tato přeměna je ale omezená. Z hlediska příjmu EPA a DHA proto zůstávají významným zdrojem především ryby a mořské plody. Kolik EPA a DHA skutečně získáte? Jedna z nejčastějších chyb při výběru omega-3 je zaměňování množství rybího oleje s množstvím samotných omega-3. Pokud například kapsle obsahuje 1 000 mg rybího oleje, neznamená to, že získáte 1 000 mg omega-3. Část oleje tvoří jiné mastné kyseliny. Proto se vyplatí hledat konkrétní hodnoty EPA a DHA. Jednoduché pravidlo tedy zní: při porovnávání produktů sledujte především množství EPA a DHA v doporučené denní dávce, ne pouze celkové množství oleje v kapsli. Rozdíl může být poměrně výrazný. Dvě kapsle mohou obsahovat stejné množství rybího oleje, ale z hlediska EPA a DHA se jejich obsah může lišit. TOTOX: co říká o kvalitě oleje? Rybí olej je citlivý na oxidaci. Jednoduše řečeno, oxidace je proces, při kterém olej postupně reaguje s kyslíkem a může se tím měnit jeho chuť, vůně i vlastnosti. Přirovnat ji můžeme například k tomu, co se děje s potravinami, které po delším čase na vzduchu začnou žluknout. Právě proto při zpracování a skladování rybího oleje záleží také na tom, v jakém stavu se samotný olej nachází. Jedním z ukazatelů, který se u rybích olejů sleduje, je TOTOX. Vyjadřuje celkovou míru oxidace oleje a zohledňuje jak primární, tak sekundární produkty oxidace. Nižší hodnota obecně znamená nižší míru oxidace. V rámci dobrovolných oborových standardů GOED se pracuje s maximální hodnotou TOTOX 26. Jde ale o jeden z ukazatelů kvality, nikoli o univerzální hodnocení celého produktu. Pokud se po omega-3 objeví výrazná rybí pachuť nebo říhání, nemusí to automaticky znamenat, že je olej nekvalitní. Na chuti a vůni se může podílet více faktorů, včetně samotné suroviny, zpracování, čištění nebo způsobu zapouzdření. Oxidace k těmto změnám ale může také přispívat. Rybí olej, nebo krill? Kromě klasického rybího oleje se můžete setkat také s krillovým olejem. Krill jsou drobní mořští korýši a krillový olej se od běžného rybího oleje liší mimo jiné tím, že jsou v něm omega-3 přirozeně spojeny s fosfolipidy. Přirozeně obsahuje také astaxanthin. Fosfolipidová forma je zajímavá také z hlediska vstřebávání. Omega-3 jsou v ní vázány na fosfolipidy, které jsou přirozenou součástí buněčných membrán, a díky této formě mohou být omega-3 organismem velmi dobře využity. Neznamená to ale automaticky, že je krillový olej lepší než rybí olej. Při výběru je stejně jako u ostatních produktů důležité sledovat konkrétní množství EPA a DHA v doporučené denní dávce. Krillový olej navíc není vhodný pro každého. Protože pochází z korýšů, měli by se mu vyhnout lidé s alergií na korýše. Jak vybrat kvalitní omega-3? Při výběru doplňku stravy se vyplatí sledovat několik základních údajů: množství EPA a DHA – právě tyto hodnoty jsou pro porovnání produktů nejdůležitější, doporučenou denní dávku – vysoký obsah v jedné kapsli nemusí být podstatný, pokud se užívá více nebo méně kapslí, formu oleje – rybí oleje mohou být například ve formě triglyceridů nebo ethylesterů, krillový olej má omega-3 přirozeně spojené s fosfolipidy, kvalitu a stav oleje – u rybího oleje může být užitečným údajem například TOTOX, další obsažené látky – některé produkty kombinují omega-3 například s vitaminy D3, K2 nebo E. Nejlepší volba proto nemusí být automaticky produkt s nejvyšším počtem miligramů. Důležité je především to, kolik EPA a DHA skutečně přijmete a zda složení odpovídá tomu, co od doplňku očekáváte. Omega-3 a další vitaminy Některé doplňky obsahují kromě omega-3 také další složky. Praktickou volbou může být například kombinace s vitaminy D3, K2 a E. Vitamin D přispívá k normální funkci imunitního systému a k udržení normálního stavu kostí. Vitamin K přispívá k normálnímu srážení krve a k udržení normálního stavu kostí. Vitamin E přispívá k ochraně buněk před oxidativním stresem. Kombinovaný produkt tak může být zajímavý pro ty, kteří chtějí několik živin doplňovat současně. Neznamená to ale, že je kombinovaný produkt automaticky vhodnější pro každého. I zde záleží na celkovém jídelníčku a na tom, které živiny skutečně potřebujete doplňovat. Kterou MOVit Omega-3 zvolit? V nabídce MOVit najdete několik variant omega-3, které se liší především složením a koncentrací. MOVit Omega 3 + K2 + D3 + E Premium obsahuje v jedné kapsli 330 mg EPA a 220 mg DHA, tedy celkem 550 mg EPA a DHA. Kromě omega-3 obsahuje také vitaminy E, K2 a D3. Hodí se pro ty, kteří hledají kombinaci omega-3 s dalšími vitaminy v jedné kapsli. MOVit Omega 3 Čistý Rybí Olej obsahuje v jedné kapsli také 330 mg EPA a 220 mg DHA. Celkem tak poskytuje 550 mg EPA a DHA a doplněn je o vitamin E. U tohoto produktu je navíc deklarována hodnota TOTOX pod 9. MOVit Omega Krill Oil 500 mg s Astaxanthinem obsahuje krillový olej, fosfolipidy a přirozený astaxanthin. Doporučená denní dávka dvou kapslí poskytuje 120 mg EPA a 65 mg DHA. Jde tedy o jiný typ produktu než u klasického rybího oleje. Protože krill pochází z korýšů, je vhodný i pro lidi s alergií na ryby. MOVit Dárkové balení Omega 3 Rybí olej 90+90 nabízí celkem 180 kapslí. Jedna kapsle obsahuje 180 mg EPA a 120 mg DHA, tedy 300 mg EPA a DHA, a 5 mg vitaminu E. Praktickou volbou může být pro ty, kteří chtějí mít omega-3 dlouhodobě po ruce ve větším balení. Kdy být opatrný? Omega-3 jsou běžnou součástí stravy, přesto není vhodné jejich užívání posuzovat úplně odděleně od ostatních léků a doplňků. Opatrnost je na místě především u lidí, kteří užívají léky ovlivňující srážlivost krve, před plánovaným chirurgickým zákrokem nebo při alergii na ryby či korýše. U lidí užívajících léky je vhodné případné dlouhodobé užívání doplňku konzultovat s lékařem nebo lékárníkem. Zvláštní pozornost si zaslouží také produkty s obsahem vitaminu K, pokud užíváte některé léky ovlivňující srážlivost krve. Jak omega-3 užívat? Omega-3 se obvykle užívají společně s jídlem. Praktické je zařadit je k hlavnímu jídlu, na které jste zvyklí a které obsahuje také nějaký tuk. Důležité je držet se doporučeného dávkování konkrétního výrobku. Jednotlivé produkty se totiž mohou výrazně lišit množstvím EPA a DHA v jedné kapsli. Pokud omega-3 užíváte dlouhodobě, myslete také na správné skladování. Řiďte se doporučením výrobce a po otevření produkt uchovávejte podle údajů na obalu. Na kvalitě záleží, ale nejde jen o čísla Stejně jako u jiných doplňků, i u Omega-3 neplatí, že nejdražší nebo nejsilnější produkt je automaticky nejlepší. Důležité je vybrat takový, který odpovídá vašemu jídelníčku, vašim potřebám a tomu, co od suplementace skutečně očekáváte. Protože cílem není mít doma co nejvíc kapslí. Cílem je vědět, proč je užíváte a co od nich můžete reálně očekávat.
Kognitivní zdraví a paměť: jak pečovat o mozek s přibývajícím věkem
Co jsou kognitivní funkce, proč se s věkem mění a jak o ně pečovat pohybem, stravou, spánkem a novými výzvami.
Perimenopauza: co se děje v těle a jak toto období zvládnout
O menopauze se mluví poměrně často. Mnohem méně ale o období, které jí může předcházet několik let – perimenopauze. Právě tady se mohou objevit první změny menstruačního cyklu, návaly horka, horší spánek, výkyvy nálady nebo změny tělesné hmotnosti. Perimenopauza nejčastěji začíná okolo 40 let věku, typicky kolem 40.–45. roku, u některých žen se ale první příznaky mohou objevit už po 35. roce. Některé ženy přitom dlouho netuší, že jejich potíže mohou souviset právě s hormonálními změnami. Perimenopauza je přirozená fáze života ženy. To ale neznamená, že je potřeba všechny její projevy jednoduše přetrpět. Správně nastavený životní styl, výživa a v případě potřeby také odborná péče mohou pomoci toto období zvládnout výrazně lépe. Co je perimenopauza a kdy začíná? Perimenopauza je přechodné období před menopauzou, během kterého se postupně mění funkce vaječníků a produkce ženských pohlavních hormonů. Zatímco menopauza označuje okamžik, který se zpětně stanovuje po 12 měsících bez menstruace, perimenopauza je proces, který jí předchází a může trvat několik let. Nejčastěji začíná mezi 40. a 45. rokem života, první změny se ale u některých žen mohou objevit už po 35. roce. Menopauza pak u žen v Česku a dalších evropských zemích nastává v průměru kolem 50.–51. roku života. Průběh perimenopauzy je velmi individuální. Některé ženy zaznamenají pouze změny menstruačního cyklu, jiné mohou mít příznaky, které významně ovlivňují spánek, psychickou pohodu nebo každodenní fungování. Hormony nezačnou jednoduše klesat. Začnou kolísat Jednou z charakteristik perimenopauzy je proměnlivost hormonálních hladin. Produkce estrogenu a progesteronu není ze dne na den jednoduše nižší, hormony mohou výrazně kolísat mezi jednotlivými cykly. Právě proto bývají i projevy perimenopauzy tak proměnlivé. Menstruační cyklus se může zkracovat nebo prodlužovat, menstruace může být silnější, slabší nebo méně pravidelná. Postupně se mohou přidat další příznaky související s hormonálními změnami. Je zároveň důležité nepřisuzovat automaticky každou únavu, změnu hmotnosti nebo špatnou náladu hormonům. Podobné potíže mohou mít i jiné příčiny, například poruchy funkce štítné žlázy, anémii nebo dlouhodobý stres. Pokud jsou příznaky výrazné nebo neobvyklé, je proto vhodné řešit je s lékařem. Od návalů až po „mozkovou mlhu“ Nejznámějším projevem perimenopauzy jsou pravděpodobně návaly horka a noční pocení. Souvisí se změnami hormonálních hladin a jejich vlivem na regulaci tělesné teploty. Velmi časté jsou také problémy se spánkem. Některé ženy se budí kvůli nočnímu pocení, jiné mají potíže s usínáním nebo se v noci opakovaně probouzejí. Hormonální změny mohou ovlivňovat kromě spánku také psychickou pohodu. Objevovat se může podrážděnost, větší emoční citlivost, úzkost nebo výkyvy nálady. Některé ženy popisují také horší soustředění, zapomínání nebo pocit „mozkové mlhy“. Postupně se mohou měnit i tělesné proporce. S věkem přirozeně klesá svalová hmota a mění se energetický výdej, přičemž hormonální změny mohou ovlivňovat také ukládání tuku, častěji směrem do oblasti břicha. Mezi další možné projevy patří snížení libida, vaginální suchost nebo změny komfortu při pohlavním styku. Je důležité říct, že ne každá žena zažije všechny příznaky a jejich intenzita se může v průběhu let výrazně měnit. Strava po čtyřicítce: méně diet, více dlouhodobé strategie Perimenopauza není obdobím, kdy by bylo potřeba hledat speciální „hormonální dietu“. O to důležitější je ale zaměřit se na kvalitu běžného jídelíčku. Jedním z klíčových témat jsou bílkoviny. S přibývajícím věkem postupně roste význam udržení svalové hmoty, která je důležitá nejen pro vzhled postavy, ale také pro sílu, stabilitu a budoucí soběstačnost. Dostatek bílkovin je proto vhodné kombinovat s pravidelným silovým tréninkem. Konkrétní potřeba se liší podle tělesné hmotnosti, pohybové aktivity a zdravotního stavu, u aktivních žen však může být vyšší než základní doporučený příjem pro běžnou populaci. Pozornost si zaslouží také zdraví kostí. S poklesem estrogenu se může úbytek kostní hmoty zrychlovat, a proto je důležitý dostatečný příjem vápníku a vitamínu D. Vitamín K zároveň přispívá k udržení normálního stavu kostí. Ideální je získávat potřebné živiny především z pestré stravy. Pokud jídelíček dlouhodobě nestačí, lze zvážit také cílené doplnění, například pomocí MOVit Vápník + D3 + K2 nebo samostatného MOVit Vitamínu D3 2000 IU. U některých žen mohou návaly horka zhoršovat alkohol, větší množství kofeinu nebo velmi pikantní jídla. Nejde však o univerzální pravidlo, nejlepší je sledovat vlastní reakce. Svaly jsou po čtyřicítce možná důležitější než číslo na váze Jedním z nejlepších kroků, které může žena v období perimenopauzy udělat pro své budoucí zdraví, je pravidelně zatěžovat svaly. TIP MOVit: Silový trénink pomáhá udržovat svalovou hmotu a sílu a zároveň představuje důležitý mechanický stimul pro kosti. Nemusí jít o žádné extrémní výkony. Pro většinu žen mohou být dobrým základem 2–3 silové tréninky týdně doplněné běžným pohybem, svižnou chůzí nebo jinou aerobní aktivitou. Pohyb zároveň pomáhá udržovat kondici, podporuje metabolické zdraví a může pozitivně ovlivnit psychickou pohodu. Co mohou nabídnout doplňky stravy? Doplňky stravy mohou být v období perimenopauzy a menopauzy užitečnou součástí péče o organismus, neměly by ale být vnímány jako univerzální řešení všech hormonálních změn. Výběr by měl vždy vycházet z konkrétních potřeb ženy. V doplňcích stravy určených pro toto životní období se často setkáme například s fytoestrogeny – rostlinnými látkami, které se svou strukturou podobají estrogenu. Mezi jejich známé zdroje patří například sója nebo červený jetel. Právě kombinaci rostlinných extraktů, vitaminů a minerálů nabízí MOVit Menopauza Premium. Obsahuje extrakty z červeného jetele a sóji jako zdroje isoflavonů, dále ploštičník hroznatý, anděliku čínskou, hořčík, vápník a vybrané vitaminy a minerály. Vitamin B6 přispívá k regulaci hormonální aktivity, hořčík k normálním psychologickým funkcím a vápník společně s vitaminem D k udržení normálního stavu kostí. Smyslem suplementace by ale nemělo být užívat jiný přípravek na každý jednotlivý příznak. Vhodnější je dívat se na toto období komplexně a doplňky stravy vybírat jako součást celkové péče, která zahrnuje pestrou stravu, pravidelný pohyb, dostatek odpočinku a v případě výraznějších obtíží také konzultaci s lékařem. Kdy už je čas řešit potíže s lékařem? Perimenopauza je přirozenou součástí života, výrazné obtíže ale není nutné jednoduše snášet. Konzultaci s gynekologem je vhodné zvážit zejména tehdy, pokud příznaky výrazně zasahují do každodenního života, narušují spánek nebo psychickou pohodu. Lékaře je vhodné vyhledat také při neobvykle silném krvácení, krvácení mezi menstruacemi nebo jiných změnách, které se výrazně liší od vašeho běžného cyklu. Jednou z možností léčby některých menopauzálních příznaků je menopauzální hormonální terapie, která může být pro vhodně vybrané ženy velmi účinná. Její nasazení je ale vždy individuální a závisí na charakteru obtíží, zdravotním stavu a osobní i rodinné anamnéze. Pravidelné preventivní prohlídky jsou v tomto období stejně důležité jako kdykoliv jindy. Podle věku a individuálního rizika mohou zahrnovat gynekologické kontroly, screening rakoviny prsu nebo vyšetření rizika osteoporózy. Perimenopauza není konec ženské vitality Období kolem čtyřicítky a padesátky přináší do ženského organismu řadu změn. Některé mohou být nepříjemné, jiné sotva postřehnutelné. Důležité je vědět, co se v těle děje, a nebrat únavu, špatný spánek, ztrátu svalové síly nebo výrazné změny nálady automaticky jako něco, s čím se „nedá nic dělat“. Pravidelný pohyb, silový trénink, pestrá strava, dostatek bílkovin, péče o kosti a kvalitní odpočinek vytvářejí základ, ze kterého může žena čerpat nejen během perimenopauzy, ale i v dalších desetiletích života. A pokud jsou potíže výrazné, má smysl vyhledat pomoc. Cílem totiž není perimenopauzu pouze přežít, ale zůstat co nejdéle aktivní, silná a ve své nejlepší možné kondici.
Kvalitní spánek ve zralém věku: proč se s věkem mění a jak ho podpořit
Spánek patří mezi základní biologické potřeby organismu. Během noci tělo rozhodně „nevypíná“ – probíhají procesy důležité pro regeneraci, fungování imunitního systému, metabolismus, hormonální rovnováhu i činnost mozku. Kvalita spánku se proto nepromítá jen do toho, jak se cítíme ráno, ale i do našeho dlouhodobého fyzického a psychického zdraví. S přibývajícím věkem se spánek přirozeně mění. Může být lehčí, častěji přerušovaný a člověk se může začít budit dříve než v mladších letech. To ale neznamená, že bychom měli nekvalitní spánek po čtyřicítce nebo padesátce jednoduše přijmout jako nevyhnutelnou součást stárnutí. Často existují konkrétní příčiny, které můžeme ovlivnit. Jak se spánek s věkem mění? Spánek probíhá v opakujících se cyklech, během kterých se střídají jednotlivé fáze NREM a REM spánku. S přibývajícím věkem se mění tzv. spánková architektura, tedy zastoupení a průběh těchto fází. Obvykle ubývá hlubokého spánku, spánek bývá celkově lehčí a častější jsou krátká noční probuzení. Mění se také naše vnitřní biologické hodiny neboli cirkadiánní rytmus. Někteří lidé proto s věkem pociťují ospalost dříve večer a zároveň se dříve ráno probouzejí. Určité změny jsou tedy přirozené. Dlouhodobá nespavost, výrazná únava během dne nebo pravidelné několikahodinové noční bdění ale nejsou něčím, co bychom měli automaticky přičítat věku. Proč se spánek po čtyřicítce a padesátce často zhoršuje? Příčin bývá více a často se vzájemně kombinují. Velkou roli hraje stres a psychická zátěž. Právě střední věk bývá obdobím vysokých pracovních i rodinných nároků. Člověk může být večer fyzicky unavený, ale hlava stále „jede naplno“. Výsledkem jsou problémy s usínáním nebo probouzení během noci. U žen mohou spánek ovlivňovat také hormonální změny spojené s perimenopauzou a menopauzou. Návaly horka, noční pocení nebo změny nálady mohou spánek opakovaně narušovat. S věkem také přibývá zdravotních problémů, které mohou kvalitu spánku ovlivnit – například chronická bolest, reflux, časté noční močení nebo některá neurologická a psychická onemocnění. Spánek mohou ovlivňovat také některé léky. Pozornost si zaslouží rovněž spánková apnoe, při které během spánku opakovaně dochází k omezení nebo krátkodobému přerušení dýchání. Člověk o těchto epizodách nemusí vědět, ale jeho spánek je opakovaně narušován a ráno se může probouzet neodpočatý. Významnou roli má samozřejmě i životní styl – nepravidelný režim, málo pohybu, alkohol, kofein v pozdních hodinách nebo dlouhé večery před obrazovkami. Může spánek ovlivnit také výživa? Ano, i když žádná jednotlivá potravina ani doplněk stravy nevyřeší dlouhodobou nespavost. Pro kvalitní spánek je důležitý především pravidelný režim. Velmi těžká jídla těsně před spaním mohou zhoršovat usínání nebo přispívat například k refluxu. Na druhou stranu ani výrazný hlad není pro klidný spánek ideální. Pozornost si zaslouží také kofein. Jeho účinek může v organismu přetrvávat několik hodin a citlivost na něj se mezi lidmi výrazně liší. Někomu nevadí odpolední káva, jinému může narušit usínání i kofein přijatý mnoho hodin před ulehnutím. Podobně problematický může být alkohol. Přestože po něm člověk někdy usne rychleji, může zhoršovat kvalitu spánku, podporovat noční probouzení a narušovat jeho přirozenou strukturu. Hořčík a melatonin: jakou mají roli? V souvislosti s večerním odpočinkem se často zmiňuje hořčík. Tento minerál přispívá mimo jiné k normální činnosti nervové soustavy a svalů a ke snížení míry únavy a vyčerpání. U lidí s nízkým příjmem hořčíku může být jeho doplnění přínosné pro celkové fungování organismu. Není ale vhodné ho vnímat jako univerzální prostředek, který vyřeší každý problém se spánkem. TIP MOVit: Pokud je cílem doplnění hořčíku v rámci večerní rutiny, lze podle individuálních preferencí zvolit například MOVit Hořčík bisglycinát/chelát nebo jinou dobře tolerovanou formu hořčíku. Jiným způsobem funguje melatonin, hormon, který si tělo přirozeně vytváří především během noci. Jeho hlavní úlohou je regulace cirkadiánního rytmu a signalizace, že přichází biologická noc. Jeho tvorbu ovlivňuje zejména světlo. Silné večerní osvětlení a dlouhé používání obrazovek proto mohou přirozený rytmus narušovat. Doplňování melatoninu může být v určitých situacích užitečné zejména pro zkrácení doby potřebné k usnutí nebo při narušení spánkového rytmu. Nejde ale o univerzální řešení všech spánkových potíží. Hojně se využívá např. při jet lagu spojeném s cestováním, nebo při náročnějších krátkodobých obdobích. Pokud je problémem například spánková apnoe, chronická bolest, úzkost nebo hormonální změny, je důležité řešit především skutečnou příčinu. V rámci večerní rutiny lze podle individuálních potřeb zvážit také produkty zaměřené na relaxaci a podporu klidového režimu, například MOVit L-Theanin + Magnesium + byliny, MOVit GABA + Tryptofan + Mučenka nebo MOVit Melatonin 1,99 mg. Spánková hygiena není jen zákaz telefonu před spaním Základem kvalitního spánku je pravidelný režim. Organismus má rád předvídatelnost, proto pomáhá chodit spát a vstávat přibližně ve stejnou dobu – ideálně nejen během pracovního týdne, ale také o víkendech. Velký význam má denní světlo, zejména v první části dne. Pobyt venku pomáhá synchronizovat vnitřní biologické hodiny a podporuje přirozené střídání bdělosti a ospalosti. Večer je naopak vhodné intenzitu světla postupně snižovat. Ložnice by měla být tmavá, tichá a spíše chladnější. Postel je vhodné spojovat především se spánkem, nikoliv s prací nebo dlouhým sledováním telefonu. Důležitý je také pravidelný pohyb. Fyzická aktivita během dne prospívá nejen kondici, svalům a metabolismu, ale může pozitivně ovlivnit také kvalitu spánku. Intenzivní trénink těsně před spaním však může některé lidi naopak aktivovat. Ve vyšším věku je vhodné věnovat pozornost také dennímu spánku. Krátký odpočinek může být příjemný, dlouhé nebo pozdní odpolední spaní ale může snížit potřebu spánku večer a zhoršit usínání. Kdy už nejde jen o „horší spaní“? Občasná špatná noc je běžná. Problém nastává ve chvíli, kdy se potíže opakují a začínají ovlivňovat každodenní život. Odbornou konzultaci je vhodné zvážit, pokud člověk dlouhodobě obtížně usíná, často se během noci budí, probouzí se výrazně dříve, než potřebuje, nebo se ani po dostatečně dlouhém spánku necítí odpočatý. Pozornost vyžaduje také výrazná ospalost během dne, problémy se soustředěním nebo nechtěné usínání například při práci či řízení. Vyšetření je na místě také při hlasitém pravidelném chrápání doprovázeném zástavami dechu, lapáním po vzduchu nebo ranními bolestmi hlavy. Tyto příznaky mohou upozorňovat na spánkovou apnoe. U chronické nespavosti patří mezi nejúčinnější postupy kognitivně-behaviorální terapie nespavosti neboli CBT-I, která pomáhá upravit režim, návyky a vzorce chování, jež mohou problémy se spánkem dlouhodobě udržovat. Kvalitní spánek je součástí zdravého stárnutí Spánek se s věkem přirozeně mění, jeho význam pro naše zdraví ale neklesá. Naopak – v období, kdy se organismus vyrovnává s hormonálními změnami, úbytkem svalové a kostní hmoty nebo pomalejší regenerací, zůstává kvalitní odpočinek jedním ze základních pilířů zdravého stárnutí. Pravidelný režim, dostatek denního světla a pohybu, vhodné prostředí pro odpočinek a rozumné zacházení s kofeinem a alkoholem mohou kvalitu spánku výrazně ovlivnit. Hořčík, melatonin nebo další látky zaměřené na večerní zklidnění mohou být v některých situacích vhodným doplněním, neměly by ale nahrazovat hledání skutečné příčiny dlouhodobých problémů. Protože cílem není jen strávit v posteli určitý počet hodin. Důležité je, aby spánek skutečně plnil svou funkci a pomáhal tělu i mozku regenerovat tak, abychom zůstali aktivní, výkonní a v dobré kondici i v dalších desetiletích života.
Zdraví kostí po 40. roce: jak si udržet silné kosti i do vyššího věku
Na zdraví kostí většinou příliš nemyslíme. Na rozdíl od svalů totiž nevidíme, v jaké jsou kondici, a jejich postupné oslabování nemusíme dlouhé roky vůbec pocítit. Kosti jsou přitom živou tkání, která se během celého života neustále obnovuje. Stará kostní tkáň se průběžně odbourává a nahrazuje novou. S přibývajícím věkem se však tato rovnováha postupně mění a odbourávání může začít převažovat nad novotvorbou. Výsledkem je úbytek kostní hmoty, který může vést až k osteoporóze – onemocnění spojenému se sníženou pevností kostí a vyšším rizikem zlomenin. Osteoporóza navíc dlouhou dobu nemusí způsobovat žádné viditelné potíže. Prvním signálem proto někdy bývá až zlomenina. O zdraví kostí má tedy smysl začít pečovat dříve, než se objeví problém. Co se s našimi kostmi děje po čtyřicítce? Nejvyšší množství kostní hmoty si vytváříme během dětství, dospívání a mladé dospělosti. Později ji začínáme postupně ztrácet. Jak rychle, ovlivňuje genetika, hormonální změny, výživa, množství pohybu, tělesná hmotnost i celkový zdravotní stav. Výraznější změny nastávají zejména u žen v období menopauzy. Pokles hladiny estrogenu může urychlit odbourávání kostní tkáně, a ženy po menopauze proto patří mezi skupiny s vyšším rizikem osteoporózy. Úbytek kostní hmoty se ale týká také mužů, u kterých obvykle nastupuje později a probíhá pozvolněji. Dobrou zprávou je, že část faktorů ovlivnit můžeme. Základem je především dostatek pohybu a mechanické zátěže, pestrá strava a dostatečný příjem živin důležitých pro normální stav kostí. Vápník: když mají mít kosti z čeho stavět Když se řekne zdraví kostí, většinu lidí jako první napadne vápník. Přibližně 99 % jeho zásob v těle se nachází právě v kostech a zubech. Vápník ale potřebujeme také pro normální činnost svalů, nervový přenos nebo srážlivost krve. U většiny dospělých se doporučený denní příjem pohybuje přibližně kolem 1 000 mg vápníku, konkrétní potřeba se však může lišit podle věku a životní fáze. Mezi významné zdroje patří mléko, jogurty a sýry, ale také některé druhy zeleniny, luštěniny, tofu připravené s vápenatými solemi, sezam nebo mák. Pomoci mohou také potraviny obohacené vápníkem či minerální vody s jeho vyšším obsahem. Ideální je získávat většinu potřebného vápníku z pestré stravy. Pokud ale jídelíček jeho dostatečný příjem dlouhodobě nepokrývá, může dávat smysl zaměřit se na jeho cílené doplnění. TIP MOVit: Při výběru doplňku stravy je vhodné sledovat nejen obsah samotného vápníku, ale také přítomnost dalších mikroživin souvisejících se zdravím kostí. Praktickou kombinaci představuje například MOVit Vápník + D3 + K2, který spojuje vápník s vitamíny D3 a K2 v jednom produktu. Vitamín D a K2: další dílky kostní skládačky Samotný dostatek vápníku není všechno. Důležité je také to, jak s ním náš organismus dokáže pracovat. Významnou roli zde hraje vitamín D, který přispívá k normálnímu vstřebávání a využití vápníku a fosforu, k udržení normální hladiny vápníku v krvi a také k udržení normálního stavu kostí. Část vitamínu D získáváme ze stravy, významná část ale vzniká v kůži působením slunečního UVB záření. V našich zeměpisných podmínkách nemusí být zejména během podzimu a zimy jeho tvorba dostatečná. S věkem navíc schopnost pokožky vytvářet vitamín D postupně klesá. Pokud tedy přemýšlíte o dlouhodobé péči o kosti, vitamín D patří mezi živiny, kterým se vyplatí věnovat pozornost. V případě nejistoty lze jeho hladinu zjistit laboratorním vyšetřením. V souvislosti s kostmi se často zmiňuje také vitamín K2. Vitamín K přispívá k udržení normálního stavu kostí a podílí se na aktivaci některých bílkovin zapojených do metabolismu kostní tkáně. Vitamíny D a K mají v organismu rozdílné úlohy, které se v kontextu metabolismu kostí vhodně doplňují. To však neznamená, že každý, kdo užívá vitamín D, musí automaticky suplementovat také K2. Vždy záleží na individuálních potřebách a celkovém jídelníčku. Lidé užívající některé léky ovlivňující srážlivost krve by navíc měli užívání vitamínu K konzultovat s lékařem. Pro cílené doplnění vitamínu D lze zvolit například MOVit Vitamín D3 2000 IU, případně komplexnější kombinaci MOVit Vápník + D3 + K2. Chcete silnější kosti? Dejte jim důvod zesílit Výživa je důležitá, ale sama o sobě nestačí. Kosti potřebují také mechanickou zátěž. Podobně jako se sval přizpůsobuje pravidelnému tréninku, reaguje na zatížení také kostní tkáň. Vhodné jsou proto aktivity, při kterých pracujeme proti gravitaci – například svižná chůze, chůze do schodů, turistika, tanec nebo běh podle individuálních možností. Velmi důležitou roli má také silový trénink. Když sval pracuje proti odporu, vytváří tah na kost a poskytuje jí mechanický stimul. Zároveň pomáhá udržovat svalovou sílu, která je pro zdravé stárnutí důležitá sama o sobě. Ideální je kombinovat běžný každodenní pohyb s pravidelným posilováním. Ve vyšším věku se vyplatí přidat také cvičení zaměřené na rovnováhu a koordinaci. Silnější svaly a lepší stabilita totiž pomáhají snižovat riziko pádů, a tím i souvisejících zlomenin. Plavání a cyklistika jsou skvělé pro kondici, ale kostem neposkytují stejný typ mechanického zatížení jako pohyb proti gravitaci. Je proto vhodné doplnit je například chůzí nebo silovým cvičením. Kdo má vyšší riziko osteoporózy? Riziko osteoporózy není u každého stejné. Vyšší je zejména s přibývajícím věkem, u žen po menopauze a u lidí, v jejichž rodině se osteoporóza nebo zlomenina krčku stehenní kosti již vyskytla. Roli může hrát také nízká tělesná hmotnost, dlouhodobě nedostatečný příjem vápníku a vitamínu D, kouření, vyšší konzumace alkoholu, nedostatek pohybu, některá chronická onemocnění nebo dlouhodobé užívání určitých léků, například systémových kortikosteroidů. Varovným signálem je také tzv. nízkotraumatická zlomenina – tedy zlomenina vzniklá při relativně malém úrazu, například po běžném pádu z výšky vlastního těla. Kdy si nechat změřit hustotu kostí? K posouzení hustoty kostí se používá vyšetření označované jako DXA neboli denzitometrie. Jde o rychlé a neinvazivní vyšetření, které pomáhá posoudit množství minerálů v kostní tkáni a odhadnout riziko osteoporózy a zlomenin. Vyšetření se doporučuje především lidem ve vyšším věku a osobám se zvýšeným rizikem osteoporózy. Důvodem k dřívější kontrole může být například prodělaná nízkotraumatická zlomenina, dlouhodobé užívání kortikosteroidů, některá chronická onemocnění, předčasná menopauza nebo kombinace více rizikových faktorů. O vhodnosti vyšetření je nejlepší poradit se s praktickým lékařem nebo specialistou. O silné kosti se vyplatí starat dřív, než se ozvou Osteoporóza nevzniká ze dne na den. Je výsledkem dlouhodobého vývoje, do kterého vstupuje věk, genetika, hormonální změny, výživa i životní styl. Právě období kolem čtyřicátého a padesátého roku života je proto dobrou příležitostí začít zdraví kostí věnovat větší pozornost. Zaměřte se na dostatečný příjem vápníku, hlídejte si vitamín D, pravidelně se hýbejte a nebojte se silového tréninku. Pokud některé důležité živiny nedokážete dlouhodobě přijímat v dostatečném množství ze stravy, může být na místě jejich cílené doplnění. Péče o kosti totiž není jen otázkou výsledku denzitometrie. Pevné kosti, silné svaly a dobrá rovnováha společně pomáhají udržet pohyblivost a samostatnost i ve vyšším věku. To, co pro své kosti děláme dnes, tak může ovlivnit naši kvalitu života za deset, dvacet i třicet let.
Probiotika: živý svět uvnitř nás, který ovlivňuje víc než jen trávení
Když se řekne probiotika, většina lidí si vybaví trávení. Nadýmání, antibiotika, průjem na dovolené nebo „něco na střeva“. Jenže střevní mikrobiom není jen pasivní součást trávení.
Hořčík: minerál, který pomáhá tělu zvládat výkon, napětí i regeneraci
Hořčík si většina lidí spojí hlavně se svalovými křečemi. Ve skutečnosti je ale jeho role mnohem širší. Patří mezi minerály, bez kterých tělo neumí správně pracovat s energií, řídit činnost svalů, přenášet nervové signály ani udržovat normální stav kostí a zubů. Není to rychlá náplast na stres, únavu nebo špatný spánek. Je to spíš tichý minerál v pozadí, který pomáhá tomu, aby tělo fungovalo normálně. Když ho máme dostatek, často si toho ani nevšimneme. Když ale dlouhodobě chybí, tělo se může ozývat únavou, svalovým napětím, křečemi, horší regenerací nebo pocitem, že jede na rezervu. Hořčík se podílí na stovkách enzymatických reakcí. Přispívá k normálnímu energetickému metabolismu, snížení míry únavy a vyčerpání, normální činnosti svalů a nervové soustavy, psychické činnosti, elektrolytické rovnováze, syntéze bílkovin i udržení normálního stavu kostí a zubů. Proč je hořčík pro tělo nepostradatelný Hořčík je esenciální minerální látka. To znamená, že si ji tělo neumí samo vyrobit a musí ji přijímat ze stravy nebo doplňků stravy. V těle dospělého člověka se nachází přibližně 24–30 gramů hořčíku. Velká část je uložená v kostech, zbytek se nachází ve svalech, měkkých tkáních a menší část v tělních tekutinách včetně krve. NIH uvádí, že hořčík je důležitý pro syntézu bílkovin, svalovou a nervovou funkci, regulaci krevní glukózy, krevního tlaku, tvorbu energie a strukturální vývoj kostí. Tohle je důležité: hladina hořčíku v krvi nemusí vždy přesně odrážet celkové zásoby hořčíku v těle. V krvi je jen malá část hořčíku. Tělo se navíc snaží hladinu v krvi udržet stabilní, protože hořčík je pro fungování nervů a svalů zásadní. Proto může být hodnocení nedostatku složitější než jen jeden běžný laboratorní údaj. Hořčík v těle funguje jako minerál rovnováhy. Pomáhá tam, kde se tělo musí rozhodovat mezi napětím a uvolněním, výkonem a regenerací, aktivací a zklidněním. Kde hořčík najdeme ve stravě Nejlepší základ je pestrá strava. Hořčík se přirozeně nachází hlavně v potravinách bohatých na minerály a vlákninu. Dobré zdroje jsou například: dýňová, slunečnicová a sezamová semínka, mandle, kešu, lískové a vlašské ořechy, luštěniny, celozrnné obiloviny a ovesné vločky, kakao a kvalitní hořká čokoláda, listová zelenina, některé minerální vody. Problém často není v tom, že by hořčík v potravinách nebyl. Spíš v tom, že tyto potraviny nejíme pravidelně. Jedna hrst ořechů jednou týdně nestačí. U hořčíku rozhoduje dlouhodobý příjem. Kolik hořčíku denně potřebujeme Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA uvádí adekvátní příjem hořčíku pro dospělé přibližně 350 mg denně pro muže a 300 mg denně pro ženy. V EU se pro značení výživových hodnot používá referenční hodnota příjmu 375 mg. To ale neznamená, že každý potřebuje 375 mg hořčíku v kapsli. Počítá se celkový příjem ze stravy a doplňků. U doplňků stravy se často pracuje s dávkami kolem 100–200 mg elementárního hořčíku denně, podle jídelníčku, životního stylu a tolerance. Důležité je sledovat právě elementární hořčík. Když je na obalu uvedeno například 1000 mg magnesium citrátu, neznamená to 1000 mg čistého hořčíku. Znamená to 1000 mg celé sloučeniny, z níž jen část tvoří samotný minerál. Druhy hořčíku: není forma jako forma Hořčík se v doplňcích stravy vyskytuje v různých formách. Ty se liší využitelností, snášenlivostí, obsahem elementárního hořčíku i cenou. Pro běžného člověka není nutné znát celou chemii. Stačí rozumět hlavním rozdílům: Citrát hořečnatý Dobře známá a často používaná forma. Má dobrou rozpustnost a bývá vhodná pro běžné doplňování. U citlivějších osob může ve vyšších dávkách uvolňovat stolici. Bisglycinát/glycinát hořečnatý Šetrná forma, často dobře snášená. Hodí se při citlivějším trávení, večerním režimu, napětí nebo dlouhodobém doplňování. Malát hořečnatý Forma navázaná na kyselinu jablečnou. Často se používá v produktech zaměřených na energii, únavu, sport a denní fungování. Oxid hořečnatý Obsahuje vysoký podíl elementárního hořčíku, ale obecně se považuje za hůře rozpustnou a méně využitelnou formu. Může mít projímavější efekt. Laktát, glukonát, chlorid, karbonát, sulfát, hydroxid Další používané formy. Některé jsou vhodné pro doplňování, jiné se používají spíše jako antacida, laxativa nebo v jiných aplikacích. Taurát, orotát, L-threonát, aspartát, pidolát, fumarát Specifičtější formy, které se často profilují na nervový systém, srdce, energii nebo kognitivní oblast. Jsou zajímavé, ale u běžného doplňování není nutné je automaticky považovat za lepší než dobře zvolený citrát, malát nebo bisglycinát. Pozor na stearan hořečnatý. To není forma hořčíku určená k doplnění minerálu, ale technologická pomocná látka používaná při výrobě tablet a kapslí. Jaký hořčík zvolit Neexistuje jedna nejlepší forma pro všechny. Záleží na tom, proč hořčík doplňujete a jak ho snáší vaše trávení. Pro běžné denní doplňování může dávat smysl citrát, malát nebo kombinace více forem. Pro večerní režim, napětí nebo citlivé trávení bývá vhodný bisglycinát nebo glycinát. Při sportovní zátěži je důležité myslet nejen na hořčík, ale i na tekutiny, sodík, draslík a celkovou regeneraci. Při sklonu k zácpě může někomu vyhovovat citrát, ale pokud je cílem jen doplnění hořčíku, nechceme, aby hlavním efektem byl průjem. Elementární hořčík: údaj, který rozhoduje U doplňků stravy je potřeba rozlišovat dvě věci: Forma hořčíku - například citrát, bisglycinát, malát nebo oxid. Elementární hořčík - skutečné množství samotného minerálu v denní dávce. Tohle je klíčové. Když na obalu vidíte například 1000 mg magnesium citrátu, neznamená to 1000 mg čistého hořčíku. Znamená to 1000 mg celé sloučeniny, z níž jen část tvoří samotný hořčík. Proto je při výběru produktu důležité sledovat: kolik mg elementárního hořčíku je v denní dávce, v jaké formě je hořčík navázán, jak produkt snáší trávení, zda dávka odpovídá reálné potřebě, zda nejde jen o marketingově atraktivní název formy s nízkým množstvím minerálu. Nejlepší hořčík není ten, který má nejhezčí název. Nejlepší je ten, který dává smysl dávkou, formou, snášenlivostí a účelem. Jednoduché pravidlo:Nejlepší orientace není cena za balení, ale množství hořčíku v denní dávce, počet denních dávek a snášenlivost produktu. Kdo může mít vyšší potřebu hořčíku Na dostatečný příjem hořčíku by si měli dát větší pozor zejména: lidé s jednostrannou nebo málo pestrou stravou, sportovci a fyzicky aktivní lidé, lidé dlouhodobě vystavení stresu, starší osoby, lidé s trávicími potížemi nebo zhoršeným vstřebáváním, lidé s vyšší konzumací alkoholu, osoby užívající některé léky, například některá diuretika nebo léky na žaludeční kyselost. Typické projevy nízkého příjmu mohou být únava, svalové napětí, křeče, podrážděnost nebo horší regenerace. Tyto příznaky ale nejsou specifické. Mohou mít mnoho jiných příčin, proto není správné všechno automaticky vysvětlovat nedostatkem hořčíku. Kdy dává hořčík obzvlášť smysl Hořčík se vyplatí hlídat hlavně tehdy, když tělo dlouhodobě jede ve vyšší zátěži. Nemusí jít jen o sport. Patří sem i hodně stresu, málo spánku, nepravidelné jídlo, častá káva, alkohol, kouření nebo období, kdy člověk funguje „na doraz“. Právě tehdy tělo často nedostává ideální podmínky pro regeneraci a normální fungování nervů, svalů i energetického metabolismu. Hořčík tak není výmluva pro špatný režim, ale může být jeden z minerálů, u kterých dává smysl pohlídat si pravidelný příjem. Na co se u hořčíku často zapomíná Hořčík není jen „minerál na křeče“. Přispívá také k normální psychické činnosti, nervové soustavě, syntéze bílkovin, elektrolytické rovnováze a udržení normálního stavu kostí a zubů. Vědecky se zkoumá i v dalších oblastech, například v souvislosti s migrénami, krevním tlakem, PMS nebo metabolismem glukózy. Tady je ale potřeba být opatrný. U doplňků stravy nemůžeme tvrdit, že hořčík tyto potíže léčí nebo řeší. Správnější je říct, že jde o odborně zajímavé oblasti výzkumu, ne o náhradu léčby. Kdy být opatrný Hořčík je pro většinu lidí bezpečný, pokud se používá rozumně. Vyšší dávky ze suplementů ale mohou způsobit průjem, nevolnost nebo břišní diskomfort. Opatrnost je vhodná hlavně u lidí s onemocněním ledvin, při užívání některých léků, v těhotenství a kojení nebo při dlouhodobém užívání vyšších dávek. V těchto případech je vhodné poradit se s lékařem nebo lékárníkem. Závěr Hořčík není trend ani zázračná pilulka. Je to základní minerál, který tělo potřebuje každý den. Podílí se na energii, svalech, nervech, psychické rovnováze, kostech, zubech i elektrolytické rovnováze. Pokud ho máme dostatek, nemusíme cítit nic mimořádného. Spíš normální fungování. A právě to je často nejdůležitější. Protože cílem nemusí být „nakopnout“ tělo za každou cenu. Někdy stačí dát mu to, co potřebuje, aby mohlo fungovat tak, jak má.


